Monam, já to beru tak, že jsme udělali, co jsme mohli, víc už udělat nemůžeme...ono to nějak dopadne a nějaké řešení se vždycky najde...syn to taky zatím nijak moc neřeší, je rád, že to má za sebou a prostě nějak to dopadne. Teď si užívá hlavně toho, že už nemusí chodit na žádné kurzy a doučování, ve škole je taky moc nedřou a konečně začaly zase ty různé dopravní a železniční akce, takže je každý víkend někde venku u kolejí. Nevypadá, že by kvůli tomu nespal. A dneska tu byli známí se svým taky deváťákem a když jsme se o tom bavili, tak taky vypadalo, že to bere, že to prostě nějak dopadne...