Yuki, možná žiješ v nějakém regionu, kde máte psychiatrickou pomoc dostupnější, ale mně se zkušenostmi se dvěma z našich pěstounských dětí zní to, co píšeš, jako utopie - dostat dítě na domluvený pobyt, byť s podporou ospod, bylo prakticky nemožné, i psychiatrička nám vždycky řekla, že jediná cesta je volat záchranku ve chvíli, kdy vyvádí. U nás tedy šlo (mimo jiné) o alkohol a trávu jen v jednom případě, ten druhý měl úplně jiné problémy, ale agresivní byl občas taky. A to ještě, když už ho ta záchranka odvezla, on se jim na psychiatrii uklidnil, takže mi za dvě hodiny volali, ať si ho vyzvednu, že už je v klidu. No, jednou jsem to udělala a za pár hodin volala ty policajty a záchranku znova, ve druhém případě jsem do nemocnice jela, ale ještě než nás propustili, se mi povedlo dítě vytočit tak, že si ho tam přece jen nechali.

Na druhou stranu, pokud ještě situace není úplně kritická, bych velmi zvažovala, jestli dítě "nechat do léčebny zavřít" - protože to taky může být ztráta posledních zbytků důvěry mezi rodičem a dítětem a může to dítě pošoupnout do stavu, že už je mu všechno jedno.