Monam, jo, tak možná je to tím, že můj syn je spíš dost individualista, někdy mám pocit, že by většinu lidí kolem sebe ani nepotřeboval a nechyběli by mu...a já jsem v tomhle dost podobná, taky jsem nikdy moc netoužila být součástí nějakého houfu, party apod...i v dospívání mi stačila moje nejbližší rodina a jedna dvě dobré kamarádky. Ono je to vidět i když po prázdninách jdou děti do školy - kamarádky dcera hned řekne, že se nejvíc těší na spolužáky, můj syn řekne, že už se docela těší, že zase zapadne do takového toho pravidelného režimu. Měl to tak vždycky. Se spolužáky se kolikrát celé léto vůbec nevidí, i když by mohli...