Buřte, byla jsem tam cca rok od 9/10 měsíce. Mám z těch jeslí jen minimální vzpomínky, ale mám (musí být vlastní, to vím z kontextu), a nejsou „strašné“. Mám výhodu, že vrozeně jsem dost odolná. Kdyby ne, tak mě asi ty jesle poškodily víc.

Vztah s rodiči jsem měla od mala pěkný, i v dospívání a dospělosti, akorát jsme všichni jak povahově, tak výchovou poněkud rezervovaní v projevech citů. A nejsem zrovna haptický typ (a to je možná podpořeno těmi jeslemi), s dětmi se mazlil víc MM, a v dospělosti mě objetí s přáteli a členy rodiny učí až ti přátelé a nyní dospělé děti.