Větře, já ti nevím, já jsem třeba vždycky chtěla děti, považovala jsem to za naprosto zásadní a nemožnost je mít za jednu z největších tragédií, co by mě mohla potkat. Určitě jsem přitom myslela na to, že je třeba mít pro výchovu dítěte základní podmínky (někde bydlet a mít na jídlo) a ideálně stabilní rodinu (ale byla jsem odhodlaná mít alespoň jedno dítě i jako samoživitelka, pokud bych se cítila toho samoživení schopna). Ale že bych řešila nějakou ztrátu kvalifikace, někdy v budoucnu možná hrozící rozvod/rozchod nebo dokonce odchod do důchodu, to ani náhodou. Já jsem např. považovala rodinu za primární záležitost a "kariéru", resp. práci za způsob, jak tu rodinu (včetně sebe) zabezpečit. Co bych si asi počala s úžasnou kariérou a penězi, kdybych přitom měla (plánovaně) zůstat sama? Ale asi to tak holt někdo má ...