Moniko,
"Já jsem např. považovala rodinu za primární záležitost a "kariéru", resp. práci za způsob, jak tu rodinu (včetně sebe) zabezpečit. Co bych si asi počala s úžasnou kariérou a penězi, kdybych přitom měla (plánovaně) zůstat sama?"
Mela jsem to uplne stejne. Uplne!
Vcetne
"Byla jsem odhodlaná mít alespoň jedno dítě i jako samoživitelka, pokud bych se cítila toho samoživení schopna."
Ja jsem se dokonce kvuli tomuhle nechala "uvazat na retez" do statni spravy, abych mela tu existencni jistotu pro sebe a svy (budouci) dite.
Ze jsme se pak s otcem toho ditete sladili i jako partneri, ze to klaplo i s druhym ditetem, ze on rodinu doted sam a dobre zabezpecoval, to beru jako svuj obrovskej zivotni bonus.
Prace, do ktere se ted, v 56 letech po 18 letech zase tesim, mi neutece.
Neutekla.
Muzu ted jeste aspon 10 let pracovat na plnej uvazek a pak se uvidi.