když já nejsem fatalista já věřím, že člověk může leccos ovlivnit. Ale občas to ovlivní blbým směrem. Jedna moje příbuzná kdysi dáááávno při přijímacím pohovoru na gymnázium na otázku, co čte řekla, že Večerní Prahu.
Ale i v dospělosti jsem se někdy dostala při nějakém důležitém ústním jednání do úzkých tak, že jsem se z toho nedokázala pořádně vymotat. Teď už ale umím nekoktat a občas si i řeknu, že bude lepší podobný rozhovor ukončit.