Svoji poslední školu v docházkové vzdálenosti jsem měla naposledy na prvním stupni. Už na ten druhý jsem dojížděla přes půl krajského města a většina mých spolužáků se sjížděla z celého okresu.

I gymnázium jsem si zvolila to lehce vzdálenější (víc se mi líbilo a většina spolužáků ze základky šla na to druhé, což mi vyhovovalo), měla jsem pak na výběr asi tři cesty, do školy jsem jezdila tou nejdelší, protože jsem nemusela pžestupovat a trvala dvacet minut, tak jsem si ještě v trolejbusu "schrupla" . Domů jsem se svezla tou nejkratší a část šla pěšky, protože to bylo z kopce a časově to vyšlo nejlépe.

Teď dojíždím pracovat do Prahy a půl cesty jedu vlakem, což mi umožňuje denně si dvakrát 30 minut číst. Protože doma se nedokopu, beru to jako bonus, dokud jsem dojížděla kratší cestu, ale autem, nečetla jsem několik let.

Naše holky sice dojíždění prudilo, ale pak říkaly, že na dospávání v buse nebo na doučení na písemku to bylo fajn.