Mám dceru a syna (dospělé dávno), sdílnější je a vždy byl syn. V dospívání mi něco řekly, něco ne (v zájmu mého klidného spaní ) a něco zpětně - prý dosud ne vše.

Syn se nás například snažil přesvědčit, že s alkoholem nemůže začít ze dne na den v 18, protože by ho to skolilo - tedy chtěl od nás povolení postupného propíjení se do zkušenosti. A jiné podobné storky s ním.

Dcera ani nevím, jestli pila nedospělá, jestli někdy měla cigaretu nebo zkusila drogy, ale je to tak zodpovědná osoba od dětství jednak od přírody a navíc vycepovaná péčí o svůj DM I. typu, co má od 5,5 roku, že jsem neměla obavy z jejího přístupu (muselo by se stát něco "zvenku", co by neovlivnila).

U syna jsem si "formálně" oddechla v jeho 18 (že už to není moje zodpovědnost), ale jeho názory, plány, prožitky... mě občas děsí dodnes. Myslím současné - co bylo a dopadlo dobře v dospívání neřeším. Navíc do asi nejrizikovější situace jsme ho dostali my jako rodiče, takže mu tak úplně nemám co vyčítat (taky nevyčítám, jen trnu...).