Větře, taky myslím, že takhle to bude pro něj ideální...jinak k tomu, co bychom kdo dneska udělali jinak - tak já asi nic, měli jsme vždycky štěstí a neměnila bych fakt nic. Ať to byla soukromá miniškolička (kterou přesně ten rok, co jsem potřebovala, otevřeli pár ulic od nás) na jeden rok místo školky, kdy ještě na školku fakt nebyl zralý, ať to byla speciální školka, kde úplně rozkvetl, nebo naposled tahle škola, kam teď chodí - ani tu bych zpětně neměnila, takový klid, pohodu a tak vstřícné učitele a vychovatele, jako tady, už asi nikdy nikde nezažije. Jsem ráda, že tu mohl v klidu dozrát a teď na něm i vidím, že už je připravený se posunout dál a vlastně se na to i těší.