Myslím, že jiná situace je uklidit nemocnému nebo nemohoucímu rodiči ( i když i tam bych asi přinejmenším oznámila). To vaše bych brala jako milé vánoční překvapení.
Jiná situace je uklidit třeba člověku s počínající či rozvinutou demencí. Tam bych asi uklidila trošku "na sílu".
Ale byla jsem v domácnostech, kde jsem se lepila k židli, i to kafe z omouněného hrnečku jsem si dala, byla tam špína a smrad, ale ti lidé žili podle svých možností a schopností. Myslím, že třeba ani lidem s mentálním postižením nebo sociálně slabším není košer vnikat do jejich domácností a dělat jim "dobře" s úklidem. I tam je na místě respekt. Tak proč ne u dcer ?

Já bych třeba taky mohla nastoupit k mojí 77 leté mámě a uklízet jí tam podle mě. Ale jen se jí zeptám, zda nechce s něčím pomoci a když nechce, nijak mě to netrápí. Uklizeno tak nějak zatím má, tak jsem ráda, že je ráda.
Podle mě by děti i rodiče měli mít vzájemný respekt ke svým domácnostem. Ale to předpokládá mentální dospělost a lidskou vyspělost.