Já si pamatuju i čísla otázek, kromě matiky.

V biologii to byla 30, ekologie. Když jsme na začátku roku dostali seznam, prohlásila jsem, že si u maturity vytáhnu 30, ekologie mě hrozně bavila. No a když se tak stalo, učitelku to tak vykolejilo, že mi zapomněla dát obrázky a další materiály s tou otázkou související. Když jsem šla z potítka bez toho, prý to s ní málem seklo. Mně to nechybělo. Přísedící, který mě neznal, protože jsem k němu nechodila na seminář, mě pak měl potřebu na chodbě zastavit, aby mi řekl, že se té otázky bál, že je hodně široká, ale že jsem to měla skvěle systematicky srovnané....

V matematice si nepamatuju číslo, ale bylo to užití goniometrických funkcí. Vím, že jsem na potítku nestihla slovní úlohu, nijak mě to netrápilo, věděla jsem, že to umím. A buch. Při kreslení na tabuli jsem tam nedokázala najít ty trojúhelníky. Později mi došlo, že mi chyběl odstup, ale tam prostě krize. A ještě jsem udělala chybu ve znaménku u úpravy výrazu. Docela pohroma, v šoku byli všichni. Učitelky mě podržely a prosadily dvojku, protože mě znaly. Na matiku jsem byla nejlepší z ročníku. Ten přede mnou, už nevím, kdo to byl, si vytáhl logaritmy, a já na potítku trpěla jak pes, protože ten dotyčný v tom plaval, já věděla všechno. Nedokázala jsem neposlouchat a asi i proto ten problém s vlastní otázkou. A nejhorší fakt bylo, že to nebylo o neznalosti.

V češtině 17. Hašek a Vančura. Nečetla jsem, ale viděla jsem filmy. A pamatovala si řeči o Haškovi, takže bylo chvíli o čem mluvit. Na otázku k Vančurovi jsem nedokázala říct nic a z Rozmarného léta jsem udělala Podivné léto. Učitelka pak rychle přešla k přečteným knížkám a zachránila mě otázkou na jedno z děl Exupéryho. Věděla, že ho mám přečteného komplet.

A v němčině otázka č. 4, Tagesablauf. Měla jsem si přečíst text, což bylo v pohodě. Pak se mě ptali na otázky k textu a já byla v háji, protože otázky na to, v kolik hodin dotyčný snídal nebo šel na autobus byly sice jednoduché, ale já si ty časy prostě nepamatovala, takže jsem musela lovit v tom textu. A pak jsem čistě z nervozity pořád pletla 3. a 4. pád. Věděla jsem, kdy má být -m a kdy -n, ale vždycky jsem to vyslovila opačně. Asi nervozita, nevím, kdybych to psala, měla bych to správně.

Ze státnic, ač byly později, si pamatuju mnohem méně.