Já teda učím teprve rok, takže nejsem asi zcela objektivní v míře zatížení v pedagogických profesích. Předtím jsem byla 20 let po různých institucích jako sociální pracovník. V obou profesích jsem si nosila práci domů, spíš teda tu psychickou stránku. Myslela jsem na klienty, teď myslím na děti. Přemýšlela jsem, jak jim pomoct, teď hledám cesty, jak jim to potřebné, co mají umět, dostat do hlavy. Na specce, kde jsem, to není asi o kvantu informací, spíš o té cestě. Ale to je možná všude, nemám porovnání s jiným typem škol. Co se týče volna, tak bych klidně měla v létě třeba jen 4 týdny a zbytek během roku, abych mohla vypadnout i během roku. Byli jsme s partnerem zvyklí cestovat v průběhu celého roku, třeba jen na pár dní, ale teď to nejde. To mi třeba chybí. Co se týček komunikace s rodiči, tak s tím problém nemám. Spoustu jich znám z doby, kdy jsem dělala na příspěvku na péči nebo na hmotné nouzi. Jsme poměrně malé město. Taky jsem dřív učitelům záviděla, už nezávidím, každá práce má svá pro a proti. A ani školství není výjimkou.