Já vděčně děkuji za každý den. Jo, chvílema jsem utahaná, protože kývnu na víc, než zvládnu ke své běžné práci a domácnosti. Ale zatím jsme přiměřeně zdraví, já prošla preventivkou i přes nadváhu bez ztráty kytičky, je mi 56 a jsem bez jakékoli pravidelné medikace, manžel jen bere dlouhodobě léky na tlak a blbě chodí. Děti nám dělají radost, těší mne jejich úspěchy a spokojené vztahy, vnoučata si fakt užívám. Práci si hodně koordinuju sama, musím se hlídat u práce pro neziskovku nebo to vymyslet tak, aby mě alespoň dočasně i živila, obojí už přestávám zvládat tak, aby mne to bavilo. Je mi moc dobře doma a hlavně na zahradě, sice stále není spousta věcí dodělaná jak bych si to představovala, ale už mě to nenervuje. Senioři (máme jich 5 přímých a dva navíc) jsou zatím samostatní a naši pomoc potřebují jen nárazově. To, že vznikají absurdity typu že já si okna nechám umýt, protože nestíhám a dělám to nerada, ale u máti je myju já, protože není ochotná si úklidovku pustit do bytu beru jako danou otravnost, když nebudu opravdu moct, prostě je buď i u nich umeje úklidovka, nebo zůstanou špinavá. Teď začali senioři dost scházet, asi to přestane být taková pohoda, ale vzhledem k tomu, že nejsou ochotni nic řešit preventivně, budeme holt řešit co jak přijde. Takže za mě kdyby se dal současný stav ještě na pár let zakonzervovat byla bych moc spokojená.