Ropucho, když jsme bydleli v mém dětství v činžáku, kde naši bydleli od r. 1938, tam se všichni sousedí znali, bavili se spolu na chodbě, někteří chodili i na vzájemné návštěvy, hodně jsme o sobě věděli. Já už v pěti letech, když babičku ranila mrtvice, jsem věděla, že musím zazvonit na spodní sousedy, protože pán je lékař. V novém paneláku jsme se taky všichni znali, přestěhovali jsme se ve stejnou dobu, bylo tam jen 16 bytů. Dnes své sousedy vůbec neznám, pořád se to střídá, včera jsem zjistila, že v bytě naproti probíhá rekonstrukce a bude tam bydlet někdo jiný, v bytě šikmo naproti nebydlel 2 roky nikdo, teď je tam přede dveřmi už několik měsíců rohožka, ale zatím jsem nikoho nepotkala. A nemám chuť se se sousedy nějak sbližovat, chci jen, aby to byli slušní a tiší lidé a nic mi od nich nehrozilo.