Zufi, chápu tě. Plácám se v tom podobně. Na první pohled nic úplně závažného, co by nezažíval každý druhý,ale je toho moc.

Několik měsíců řešíme podivné trávicí potíže jednoho dítěte, nejrůznější doktoři, odběry, testy, střídáme eliminační diety, řeším imrvere úpravy stravy se školkou, část jídla tam nosím hotovou, do toho v práci toho je hodně, stres, bojím se, kde udělám chybu.
Druhé ADHD dítě náročné dlouhodobě, ale už i ve vstřícné škole se netváří tak vstřícně. Ortodoncie třikrát preobjednaná.
Třetí díte nedávno slepák, pak nějaké komplikace, podezření na kýlu. Nakonec dobré, ale teď mu vyskákala zas nějaká vyrážka, pochlubil se až po pár dnech, řešíme, co s ním, když má jít zítra plavat... Leze do puberty, na školu kašle, předvádí se, je čím dál tím víc drzé...
Tu kýlu mám nakonec překvapivě já. Nekomplikovanou, ale bez operace se to asi neobejde. Vlastně dobrá zpráva, po odkládaném a přeobjednávaném sonu jsem ráda, že to není nález na uzlině, ale klid mi to nepřineslo.
Máma, se kterou mám od Vánoc po eskalaci našeho dlouhodobě mizerného vztahu minimální kontakt, je po akutní operaci očního problému. O zrak snad nepřijde, ale taky mi to nepřidává. Fakt potřebuju, aby byla zdravá a soběstačná. Na péči o ni nemám kapacitu, hlavně tu mentální.
A nakonec manžel, ten asi jenom stárne. Místo, co by byl oporou, je protivnější a protivnější.

Vlastně se nic moc neděje.