nás bylo 36 a nějak jsem neměla nikdy pocit, že by na mne nebylo vidět
vždycky jsem si přála splynout s davem, být ta, co si ji nikdo nepamatuje, učitel nevšimne... nikdy se mi to nedařilo a to jsem se fakt snažila
btw i při půlených hodinách nás bylo prostě moc - na psaní na stroji jsme neměly ani pro každou psací stroj
pan ředitel prohlásil, že holt bude muset vždycky někdo chybět