Jinak jako dítě mne bavila elektronika, trochu bastlení (není čas), astronomie (není čas), počítače (to mi zůstalo), hraní na housle (to mne nebavilo, ale musel jsem, než po 5 letech i rodiče, nejen LŠU dospěli k závěru, že talent opravdu - nemám). Ale nauku a zpěv ve sboru jsem měl rád, zpíval jsem občas v kostele, na gymplu jsme měli sbor a ještě před revolucí nacvičili Rybovku.

Manželku bavilo tancování a tam jsme se poznali, takže jsme pak tancovali s přestávkami asi ještě 5 sezón. Nicméně vždy jsme byli velmi "mohutní", takže moment setrvačnosti našeho páru byl velmi značný a z případné kolize jsme vycházeli jako "vítězové". Pokud jsme se nepošlapali navzájem. Já byl vždycky poleno. Ale za těch 5 let trochu menší.

Nějaký čas nás brala i fantasy literatura a jeden larpový fantasy tábor naší kamarádky. Ale už nejsme ve stavu, že by manželka byla schopná vstát z nízké postele. (Na pláži ji dělám kozu na opření, pokud nemáme lehátka :) ). Dodnes jezdíme pravidelně na TolkienCon.

Baví mne cestování, ale musím kvůli ženě a trochu i mně mít možnost prakticky zastavit u objektu. A potřebuju aby to bylo slušně bezbariérové (výtahy v muzeu atd.) Kvůli apnoe musíme všude tahat "sloníky" (BiPAP/CPAP mašinky).

Těšíme se na vnoučata, ale prý si ještě počkáme...