Sedmi rozumím. Pohybovala jsem se asi víc vesnicích, kde byly. A uvedomuju si, ze to je i o povaze a chuti zkoušet nové věci a nebát se jich. Tvoje spolužačka pravděpodobně viděla alespoň v televizi, jak se telefonuje a někdo jiný by nedal na sobě znát, že to neumí a šel by telefonovat. To je jen konstatování. Některé věci máme dané.

Pamatuju si, jak jsme se spoluzackami jezdily od nás, z kraje velkeho města do centra, když nám bylo 10-11. Byly jsme tři. A žádná, kromě mě, se nechtěla na nic nikoho zeptat, nevedely, cim jet, kde vystoupit a všude posilaly mě. A mně to přišlo úplně jednoduchý si to zjistit, zeptat se, zařídit cokoliv. Prirozene. Vůbec mi to nevadilo.