Ropucho pár citací, zkus si přečíst ty příspěvky po sobě jak to v celku vyznívá.

Mě vždycky děsilo, že skončím jako uklízečka nebo prodavačka, viděla jsem se, jak s kyselým výrazem den za dnem kydám na váhu vlašský salát. Ve druháku jsme měli povinnou praxi, já tam namísto dvou týdnů byla týdnů šest. Jako vydělala jsem si dost, ale za tu hrůzu to asi nestálo.

Klasická šedivá železná hala, nikde žádný podnět, ženské okolo žvanily o nezáživnostech a já jsem měla šest hodin!! v kuse sedět a cosi rukama dávat zleva doprava.
To byla asi nejhorší brigáda.

Tam jsi od nějaké půl páté či kýho čerta ráno stála u pásu a rovnala tvarohové buchtičky. Stále dokola. Nebo jsi rovnala na pás rohlíky. Taky stále dokola. Divné světlo, divné zvuky, divní lidí.

U pásu jsem pracovala přesně 4 dny právě v rámci prázdninové brigády během SŠ - v cokoladovnach jsem 8 hodin předávala velké platy oplatek z pásu na vozík - ten pak někdo převezl k 2.casti linky,kdy se z platu staly Tatranky.Byla to hrůza,nezbláznil a jsem se jen s vidinou brzkého konce.Tak čistou hlavu fakt mít nechceš Byla to přesně ta "motivační" brigáda vedoucí k vědomí, že toto fakt ne a raději se ucit,učit a učit Ještě navíc to byla práce od 6.00 mimo místo bydliště, musela jsem vstávat před pátou

Taky jsem začínala v 6 ráno, 8 hodin jsem stála u frézy, sáhla do bedny, upevnila kus do frézy, vyfrézovala, vyndala kus, změřila, jestli jsem to vyfrézovala dobře a dala do jiné bedny. Fréza byla mimochodem z r. 1912. Všude hluk, špína, ruce jsem měla plné zapíchaných špon. A byla jsem pomalá, téměř nic jsem si nevydělala, platilo se pár halířů od kusu.

My tam přišli okolo sedmé, ti lidé už hodinu makali, byla to nějaká strojírenská výroba, podrobnosti si už nepamatuju, matičky, ložiska, ozubená kolečka a tak, smrad a nevlídno.