Popravdě řečeno to platí i opačné a nad tím se nikdo nepohorsuje. Šla jsem na stredni ještě za totace, na obory s maturitou šla tak půlka třídy. Měla jsem kamarádky mezi těmi, které to s učením neprehanely a tak od půlky sedmičky na mě soucitne koukaly, že já jsem ta divná, co se musí furt učit, zatímco ony nahaneji kluky a vymetaji diskotéky. A zrovna nedávno jsem narazila na výzkum, který říká, že vysokoskolaci tu financni ztrátu způsobenou tím, že pět, šest let studovali a nepracovali dohánějí nějakých 11 let a v některých profesích jí nedoženou vůbec. Takže nám tak trochu podsouvat, že pohrdame někým, kdo je na tom finančně líp než my, je divné, ne? Což se u remeslnika může stát lehce. Nejprestiznejsi profese je lékař a ty asi málokdo podezira z toho, že si v kanceláři valí šunky a prace se stiti. Jsou prostě různé úhly pohledu a to, že mě děsí monotónní prace neznamená, že jiného na ni přitahuje to, že má čistou hlavu a po šichtě se vrhne do víru života, zatímco já vyflusana odpadnu