Ono je to ale fakt nádherný.

Samozřejmě, že na stadionu nevidíš detaily, neslyšíš komentář, stojí to peníze (a nemalé), je příšerná fuška koupit vstupenky, stojíš frontu na záchod, v horším případě vyjíždíš v davu, čili crcáš se dlouho za volantem, případně je to na druhé straně republiky, v jiném státě, 6 hodin jízdy a tak...

Ale proč si myslíte, že jsou ty stadiony (areály) vyprodaný???

Loni jsme byli na formulích (150 000 lidí každý den), na "malém" narvaném hokeji (když naši mladíci hráli o zlato - asi 5 000 lidí), letos už na jednom zápasu ligy mistrů (70 000 lidí na stadionu) a na MS v hokeji (17 500 lidí)... Ano, dělám to proto, že mám syna. V rámci našich eurovíkendů, kam přijedeme, jdeme i navštívit nějaký ten stadion - prohlídka, zázemí, šatny, šáhnout si na trávník, tribuny... Tj. v Římě navštívíme i Koloseum, i Vatikánská muzea, i fotbalový stadion...

A můžu Vám s klidným svědomím říct, že když jsem poprvé stála na prázdném stadionu pro těch 70 000 lidí, nebo kolik se tam vejde, byla jsem ohromená a emotivní také.

A ta bouře vyprodaného stadionu při vítězném zápasu je fascinující. Ani televize ani video na mobilu to nezprostředkuje. Ano, občas žďuchám do syna a ptám se ho - čemu tleskáme? (protože holt všechno nevidím a všemu nerozumím), ale nijak mě to netrápí...

Někdo jiný je zas ochotný každý víkend jezdit se svým synem po zápasech Horní Dolní x Dolní Horní, kam fandit přijde jen 20 maminek a tatínků, protože syn to toho týmu chodí.
(v duchu si říkám, zaplať pánbůh, že je můj syn jen fanoušek a že mě tahle magořina minula - samozřejmě, že bych to taky dělala, kdybych musela, ale prostě jsem šťastná, že nemusím).

Dneska jdeme fandit naživo, do davu...