Asi by na to zapomněl. Pokud ne, hulákal by na mě zeshora, kam má dát to prádlo co je na něm. Já bych mu odpovídala a on by mi nerozuměl. Pak by nemohl najít koš na prádlo, do kterého ho má dát, ačkoliv je půl metru od něj. Tekly by mi nervy, vydusala bych nahoru a koš mu ukázala. Hrozně by se divil, že tenhle koš nikdy neviděl (i když ho máme 10 let). Poté už by asi úspěšně donesl ten sušák, pokud bych si ho teda nedonesla sama, když už tam stejně jsem.
Můj manžel je obecně hrozně ochotný mi s čímkoliv pomáhat, ale všechno to naráží na to, že naše světy se prolínají jen místy. Dokáže dost obdivuhodných věcí, ale tyhle jednoduchosti jako donést sušák jsou na něj mnohdy moc složitý a plný nástrah.