Kopřivo, jejda, to je téma pro mě
Mohla bych spustit litanie... od dětských představení po filharmonii a plynule bych přešla k hlučným žvanilům a rušičům kdekoliv ve veřejném prostoru.
Je to sebestřednost, buranství, a jelikož se to zdaleka netýká jen jedné generace, ale všech, řekla bych, že je to i nešvar rozptýlenosti, neschopnost soustředit se na jednu věc.
Lidé jsou zvyklí mít puštěnou televizi, rádio, do toho žvanit, jíst, sledovat telefon... Na kulturní akci pak mají tendenci chovat se podobně.