Přidat odpověď
V divadle jsem měla v poslední době asi štěstí, nějaké "prosím buďte zticha nebo jděte na jeviště, ať z toho něco mají i ostatní" nepočítám. Prťata vnuky se snažím kultivovat, uprostřed "jájsemking" rodičů či prarodičů to občas není zcela snadné, ale snažíme se, u nás na vsi to většinou bývá spíš příjemný zážitek. Dva roky zpět mne a hlavně mého muže zcela znechutil idiot v červené kšiltovce a mikině s kapucí na vánočním koncertu Tarji. Kšiltovku si odmítl sundat, část doby telefonoval. Vím, že koncert klasické hudby v podání rockové divy není snadný, co se týče oblečení. Chodíme i do divadla i do rockových klubů ale tenhle člověk by asi působil jako velekretén tam i tam. Bohužel to byl rok, kdy Tarja zkoušela opravdu vánoční vážnou hudbu, v kombinaci s idiotem to znamená (i když loňský koncert byl velmi rockový a jsem přesvědčená, že manželovi by se líbil), že od té doby chodím s kamarádkou. Co mne ale točí do bezvědomí je v poslední době obyčejné kino. Chodíme tak třikrát do roka na představení, která chceme vidět rychle nebo máme pocit, že velké plátno bude lepší zážitek nebo kamarádi... Já opravdu rychle zapomínám, co špatného se mi událo ale aktuální cca měsíc nevymazal opětovný vztek nad telefony, srkáním, mluvením, telefony, komentováním, křupáním....Za cca půl roku, až rok zas prohlásím, že jsme dlouho nebyli v kině ale asi bych se spíš měla smířit s tím, že je lepší si počkat na NETFLIX nebo televizi.
Předchozí