Dělají to i někteří jinak velmi zdvořilí a hodní a vychovaní starší a staří lidi v kostele.

Děti mně nevadí, ale lidi, kteří si při preludiu na začátku bohoslužeb ještě nutně musí sdělit, koho včera potkali a jak se má Máňa, mě iritují. Navíc když varhany přidají na hlasitosti, tak oni taky, aby je soused slyšel, a pokoušejí se hudbu přeřvat. V rozlehlém kostele se to jakž takž ztratí, ale přes zimu jsme v sále, a tam to sakra ruší, slyší to i varhaníci, někdy mě udivuje, že varhaník nepřestane hrát a nezařve "Ticho!". Tihle staří a nedoslýchaví si neuvědomují, jak moc jsou slyšet. Musíme to na začátku zimy výslovně připomínat v ohláškách a stejně to úplně nezabírá.

A teď nedávno mě vytočili lidi ze sousední církve. Máme bohoslužby po sobě v jednom kostele, oni za hodinu a půl po nás. Většinou jsme hotoví tak za hodinku, hodinku a deset minut. Nicméně v zimě jsou sousedi v kostele sami a zvyknou si na to. Po zimě se nám začali dlouho před zahájením jejich bohoslužeb trousit do kostela, neustále otevírali a zavírali vchodové dveře do rušné ulice... a pak postávali vzadu a normálně se bavili. Během modliteb, požehnání. Naši lidi v zadní části kostela dost kvetli. Museli jsme požádat jejich kurátora, ať jim v ohláškách řekne, ať jsou během našich bohoslužeb zticha. Maximálně trapné chvilky.