já ti nevím, nikdy jsem neměla vztah s chlapem, co by měl děti (a nebyly to mé vlastní), ale mám pocit, že pokud by chlap nějak odfiltroval vlastní děti, považovala bych to přinejmenším za varovné znamení a asi bych to sama snášela těžko... já teda byla vždycky trochu háklivá i na pomlouvání exky - vždycky mi vytanulo takové to "tvl a co budeš jednou říkat o mně?"
takže na jednu stranu chápu, že exka může být všelijaká, může dokonce manipulovat s chlapem přes děti (a není to tak trochu logické? "společensky přijatelné"?), ale pokud jsem v nějaké vztahu tou "druhou" je jen na mně, jak se s tím popasuju... pokud chci být pro chlapa č. 1, nehledám si chlapa s malými dětmi
takže za sebe, já bych se fakt pokusila s exkou nějak rozumně vycházet, ideálně tak, abych jí v případě potřeby mohla říct "hele, maruš, já vím, že je to těžký, ale s frantou jste se rozešli, žiju s ním já a když jsme v zahraničí, fakt nemá cenu ho nějak prudit, že se dětem stýská, však víš, že po návratu jim to vynahradíme"
ať děláme co děláme, v našem věku si holt musíme uvědomit, že partnera bez minulosti těžko najdeme... každý si nese nějaké ty kufry z předchozích vztahů a je na nás, co jsme ochotné snášet a co ne... a upřímně, i dospělé děti představují často nějakou tu zátěž do života, ani s nimi to nemusí být pro nového partnera snadné