Já jako dite bydlela na novém sídlišti v okresním městě, kde byl každý nový, ale teď po několika generacích se tam už všichni znají

Na chalupě v tradičních jižních Čechách se znaly cele rody už třeba 150 let, v krámu se tam ženské vždycky ptaly “čípak seš?”, načež se ukázalo, ze chodily s mou babickou do skoly atd.

Teď v činžáku v Praze je par lidi, kteří tam bydlí od narozeni, je jim 80+, matka jedné pani se tam nastehovala ve 30. letech po kolaudaci, ta si pamatovala všechny nájemce , zemřela v 90+ …. Takovou setrvačnost přes válku a socialismus a revoluci bych taky nečekala