Sedmi, asi to chce mokrej hadr na hlavu. Že jsme právníci neznamená, že musíme bejt taky pošuci, rozvaha je celkem základ.

Mám doma trenéra mládeže (a advokáta, mimochodem), nebere za to ani korunu, vkládá do toho hromadu úsilí a volnýho času a úplně klidně se mu může stát, že něco prošvihne, zkazí nebo někoho někam nepřihlásí, protože ty procedury jsou nějak nastavený a ne vždycky uživatelsky dokonalý (a to říkám i jako rozhodčí).

Takže se omluví dítěti i rodičům, zkusí to napravit, pokud to půjde, a pokud ne, tak holt si dá pozor příště. Uplatní nějakej vliv na svazu, aby se podmínky změnily. A to je tak asi celý. Kolik si myslíte, že je lidí, který věnujou dětem stovky a stovky hodin ročně přímý trenérský práce a stejně tolik tý funkcionářský, přizpůsobujou si osobní a rodinnej život a ještě mají poslouchat brblání rodičů, kteří za pár stovek příspěvku ročně se cítí jako spotřebitelé, kteří mají právo na dokonalé služby?