U nás v rodině po babičce zůstal dum a dědil můj otec a děti tety. Je to na vesnici, děti žijí ve velkém městě. Otec nechal udělat odhad a ano s odhadcem se znal, ale to nemělo žádný vliv na posudek. Ale děti to viděly jinak, protože cena byla nízká a pořád se hádaly, že odhadce cenu snížil díky známosti. Svůj odhad u jiného udělat nenechaly. Argumentovaly, že prodejní cena s pozemkem, který byl jen a pouze dědictvím mého otce, je násobně vyšší. Na otcův údiv o čem to mluví, že to klidně může být pravda, ale pozemek je jen jeho a dostal ho podle předem jasné dohody, že bude o babičku pečovat a tak to i bylo. Děti se za babičkou stavily tak 2x ročně a vždy mi bylo líčeno, jak mají těžký život apod., ale já s bratrem se máme vždy skvěle a je jedno, že za babičkou chodíme jí pomoci 7x - 4x týdně. Vyplatil je podle posudku. Byla obrovská vlna nenávisti z jejich strany. Asi po 2 letech jim tedy vyplatil každému více. Pak začali řeči, že se o dům nestará a nijak ho neopravuje a dům chátrá. Že už nemá na to peníze pro ně nebyl argument, protože ostatní mají zřejmě nekonečné zdroje a jen oni jsou chudáci s chatami ve vlastniçtví a novými auty. Po smrti mých rodičů se s nimi už zřejmě nebudeme vídat, možná jen se sestřenicí.