Alanis, já ti rozumím, hledíš prostě na druhé svým pohledem, stejně jako na sebe.
Určitě to v nějaké míře děláme všichni, hodnotíme lidi (a nejen lidi, i všechno ostatní) optikou vlastního vkusu.
Já samozřejmě také, ale na rozdíl od puberty už si při tom uvědomuji, že můj pohled je úplně irelevantní, protože každý má svůj A u vizáže lidí mě to nechává v klidu, ale třeba architektura, veřejný prostor, to mi dokáže způsobit utrpení, když vidím něco, co by podle mě mělo vypadat jinak.