Mně v mládí ženatý kluci připadali jako trapáci, zvlášť když už měli děti, když se o něco snažili. Jako usedlí strejcové, proti mně, rozevláté, svobodomyslné. Měla jsem z nich srandu, jeden mi ve vinárně cpal svůj zlatý snubní prsten, jako důkaz, že už manželku nechce. Byla jsem přesvědčená, že já nikdy nebudu trapně usedlá, vdaná a dětná
MM je starší, ale byl dlouho svobodnej.
Celý svůj dospělý život jsem zadaná a zamilovaná, tak nevím, jak bych na ženáče pohlížela jako vdaná, naštěstí jsem to nikdy nemusela řešit.