V době, kdy jsem já byla mladá, nikdo s nikým před svatbou nebydlel. Žití "na psí knížku" bylo považováno za ostudu a kromě toho nebylo ani kde s někým bydlet, byt získal člověk až po svatbě. Takže všichni spolu jen chodili a bydleli přitom u rodičů a teprve po svatbě se sestěhovali, často do dětského pokoje v bytě jedněch rodičů, kde se jim i narodilo dítě. Od mého mládí se svět neuvěřitelně změnil.