V tom neoddělení práce a zbytku života je myslím velký problém.
Vždycky jsem měla práci, kterou jsem si nosila domů. Zdálo se mi o ní, občas jsem v noci vyběhla něco rychle předělat, když mě ve snu něco napadlo. A pak jsem začala při práci studovat a to byl naprostý masakr. Vlastně mám posledních 25 let pocit, že se něco marně snažím dohnat. Nedávno jsem se posila zastavit a definovat si, co vlastně honím. A myslím, že tak z 80 % honím nějaký svůj přelud a že těch reálných 20 % toho, co musím udělat, bych hravě zvládala, kdybych na sobě nenesla celou tu tíhu přeluhu.
O tom to asi. Únava, deprese, nevýkonnost, prokrastinace. Fakt bych ráda věděla, jak z toho ven.