Taky prokrastinuju především z lenosti... Já vím, že tu práci musím udělat a že kdybych se do toho pustila hned, budu mít za dva dny hotovo a pak třeba 3 dny můžu jen tak sem tam něco pošolichat, opravdu to ani není, že když tu práci dokončím, bude další... A stejně se nedokopu a tři dny se flákám, prokrastinuju, sem tam něco malinko udělám, čtvrtý den propadnu panice, jsem na sebe naštvaná, ale stejně začnu doopravdy makat až odpoledne, abych pak poslední den v horečném tempu dotáhla všechno na poslední chvíli a pak se zhroutím vyčerpáním a nadávám si, že to už víckrát nedopustím, že příště to udělám hned na počátku, aby se příště opakoval úplně stejný scénář... A prolomit to nedokážu, přestože moje práce je v tomhle rytmu vlastně pořád a i za cenu, že když se něco podělá, musím pak pracovat i večer z domova...