77mi, cesta je cil

V Chorvatsku jsme byli jednou na nalehani kamaradky s cestovkou a byl to prusvih. Uz cestou jsme videli tornado (za to samozrejme cestovka nemohla). Jeli jsme 3 rodiny, vse organizoval svagr kamaradky. Vynasela ho do nebe, na vse se pry muzeme spolehnout. Od cestovky jsme teda meli nastesti jen ubytovani s polopenzi. Uz na silvestra jsme od dotycneho svagra dostali seznam, co si musime vzit s sebou (bylo tam vse, od fusekli az po slunecnik). Trochu me zarazilo, ze obsahoval i znacky nekterych produktu (treba odpuzovace komaru do zasuvky), ale kamaradka zopakovala, ze svagr to ma vychytany, at o nicem nepochybujeme. Seznam byl fakt skvely (i ta znacka odpuzovace komaru). Cestou jsme dostali vysilacky, abychom mohli komunikovat a neutraceli za mobily

Prusvih byla hlavne ta polopenze (svagr zduraznoval jako vyhodu ceskeho kuchare). Za celou dobu se dalo snist jedine jidlo - hrachovka zjevne z polotovaru. Jen nase tri pokoje byly individualni, jinak vsichni ostatni “ucastnici zajezdu” byla jakasi homogenni mlcenliva spolecnost z Moravy, ktera si zajezd koupila vcetne dopravy. Nevim, jestli to byla nejaka sekta, nebo jestli jim delegat necim pohrozil v autobuse, kdyz u jidla promluvi. Nase tri pokoje peclive rozsadil daleko od sebe (kazdy pokoj dostal prideleny stul na jidlo), asi abychom nezvanili


Takze od te doby jezdime samozrejme sami, dum je primo na brehu more a stoji nas to i ted po zdrazeni asi pulku toho, co tenkrat ten zajezd s cestovkou