white, nic magického bych v tom nehledala...

"1. Buď se to doopravdy stalo, což je hodně divné."
nemuselo to být divné, pokud to nějak korespondovalo s tím, co se v té skupině aktuálně odehrávalo - pokud neslyšíš jejich rozhovor po nějakou dobu, nevíš, co tomu předcházelo a jaké jsou přesně vztahy mezi těmi lidmi (učitel je strýcem, kmotrem, příbuzným žáka, pomáhal mu v osobních záležitostech a vztah se nějak posunul k osobnímu)... situace nějak vyplynula... čemuž by odpovídalo, že ostatní to nijak nezaskočilo, nevěnují tomu pozornost, odpovídalo to průběhu situace...

"2: Nestalo se to, což je ještě divnější, protože mi mozek zprostředkovává nereálné věci a nedá se mu věřit."
i to se stává, oči a mozek jsou neskuteční lenoši a když mohou, svou práci si ulehčí... kolikrát na první pohled vidíme něco, co vůbec není reálné, jen jsou oči líné se pořádně podívat a mozek je líný analyzovat co vidí a tak nám předloží "realitu", kterou si mozek "tipnul" - typicky to bývá problém třeba když jedeš autem a na první dobrou vidíš nějaký nápis na billboardu a teprve po chvilce si uvědomíš, že ten nápis je úplně jiný a někdy jde o shodu písmen a nebo dokonce zaměníš celé slovo v textu, protože by ti tam padlo jiné... totéž je pokud třeba čteš nahlas slova a třeba slovo MODRÁ je napsané žlutě a ty automaticky "přečteš" ŽLUTÁ...
a třeba se ukázalo, že některé autonehody jsou způsobené podobným jevem - člověk vjíždí do křižovatky, kterou důvěrně zná a jezdí tudy často, podívá se jestli něco nejede, nic nevidí a vyjede a ono tam tam to auto jede... a ten řidič by přísahal, že se podíval a nic tam nebylo, že to auto se zjevilo úplně náhle... jenže on mu mozek prostě z lenosti, ukolébán rutinou, poslal "obraz ze záznamu" - to, co očekával, že uvidí...
takže ve tvém případě bych předpokládala, že se učitel třeba jen sklonil a ačkoliv se studenta ani nedotkl, můj mozek si tam promítl scénu na základě chybného výpočtu...