Buřte, od nástupu puberty mého syna je to pro mě klíčové téma. On je ochotný v hodině spolupracovat jen pokud mu učitel lidsky sedne. Naprosto s ním souhlasím, když zuří kvůli gramatice, na druhou stranu je dost inteligentní, aby větný rozbor a druhy příslovcí pochopil - když mu to doma vysvětlím já, pochopí to velice rychle. Jenomže já k tomu záměrně použiju souvětí, která shazují protivné matky týrající své spanilé synky, takže ho to rozesměje a najednou mu nevadí se ve větě vrtat a určovat správně čárky.

Svou češtinářku i matikářku na zš nesnášel. Částečně měl pravdu, životní i profesní filozofie obou učitelek má svoje limity (při telefonické komunikaci jsem si to ověřila). A částečně ji teda fakt neměl a zabila bych ho za jeho přístup.

X let hledám nějakou rovnováhu mezi školou/konkrétním učitelem a představou/potřebama svého dítěte.