u nás se teda jedlo vždycky dobře, pořád říkám, že jsme prožraná rodina
ale v tomhle směru jsem naprosto nesnášela čekání na úrodu - táta pěstoval rajčata, papriky, okurky, saláty, ředkvičky... a my se vždycky na jaře těšily na salát, jenže tátovi bylo líto ho utrhnout příliš mladý, takže nás natahoval a čekal, až bude jako větší, což ovšem znamenalo, že jsme měli jeden salát lehce za zenitem a pak následovala smršť salátů čím dál starších a hnusnějších a víc a víc hořkých a "travnatých", protože jsme nestíhali dojídat a on vždycky přinesl ten nejstarší, aby se jako dojedlo všechno
totéž bylo s ředkvičkami, kedlubnami - nejprve se mu zdály moc mladé a pak jsme pořád museli jíst přestárlé dřevnaté... když pak nebyl doma (díky bohu za 14 denní cvičení
), vždycky jsme vyházely na kompost všechno přestárlé a pak likvidovaly postupně dozrávající úrodu... ovšem jen do doby, než se vrátil a začalo to nanovo