"hrnek kafe na čerstvém vzduchu, to je dokonalost sama "

Rose, tohle jsem kdysi taky milovala - vstávat brzy (zahrada ještě v mlžném oparu, slunce akorát vyšlo) a za zpěvu ptáků usrkávat velké kafe

Odeznělo to asi s pejsky - dost často mi samou láskou stěně vykoplo kafe do klína.
A taky už roky nejsem schopná vstávat o víkendu brzo, kdy je ráno prostě nejhezčí.

S pejskem jsem si spíš uvykla chodit ranní zahradou (ještě v tričku na spaní a rozcuchaná), on mi stále dával najevo, jak mě miluje, já očuchávala růžové keře, zahráli jsme si s pejskem fotbal, nachodili jsme takhle po zahradě i dva km. Snídaně byla až potom. Ježiši mě se po tom tak stýská