Babi, mám to s jídlem podobně. Ty jsi teda větší asketa. Ale já nepovažuji jídlo za středobod svého života, většinu dní se normálně běžně najím a jsem ráda, že mám plný žaludek a už nemusím na jídlo myslet. Občas si dám ráda něco dobrého, co mi chutná, ale nemusím to mít furt. Na druhou stranu jakmile si řeknu, že něco nesmím, okamžitě po tom začnu toužit a hned si to dám. Neumím se ovládat a něco si zakazovat není cesta pro mě. K tomu ještě můj odpor ke sportu a vůbec pohybu. Holt mi není dáno být štíhlá, ale v mých 65 letech je mi to fuk. I kdybych byla jak laň, hezčí, zdravější a šťastnější nebudu.