Sprinty mi nešly, nemám na ně postavu a techniku mi poradili až na VŠ (zlepšení na stovku z jednoho pokusu o zápočet na další pokus o pár minut později o víc jak vteřinu, zápočet byl, stačilo akceptovat rady).

Naopak jsem na rozdíl od běžných vrstevnic neměla problém obíhat ovál jak dlouho bylo potřeba, pořád stejně rychle, čímž jsem dosahovala výsledků srovnatelných s atletkami. Zábavné mi to moc nepřišlo, ale byla jsem disciplinované dítě a mám zvýšenou schopnost snášet fyzickou nepohodu, bolest.
Do lesa jsem vyběhla poprvé až v těch cca 40. A od té doby je to láska na zbytek života