Já jsem v dospělosti nějak prirozene přestala zkoušet sprintovat, iritovalo mě, že mám úplně jiné pocity.. že jsem najendou těžká, nevznasim se , nejde to samo, nejsem už rychlá apod. A kupodivu jsem před par měsíci četla článek o běhání, který mi povzbudil a zařazuji do každého běhu par kratších sprintu. Jeden, dva..Zakazala jsem si myslet na své historické vznášeni a neřešit rozdílný pocit při sprintu, je to totiz strašný, a zameruju se na doslap, abych se nezranila a na samotnou max rychlost. No a překvapeni, i v tomto věku citim zlepšení, jsem lehčí, mrštnejsi.. Takže radost. Sprintuju tedy jen v případě, kdy není nikdo v dohledu max srna, zajc.. jak rikal syn.
Za minuly týden mám milych 35 km, větší ambice nemám. Ale chci to ted udržet, i s těmi sprinty, protoze na konci října bych si chtěla s dcerou zabehnout štafetu 10+10km. Jen tak, pro společnou radost, ale chci byt dobře připravena.

Takže cíl: běhat a neshodit svaly když se hlidam v jídle