mám krátkou zápalnou šňůru, zvlášť když jsem sama ve stresu / depresi...
Dobré je, uvědomit si, že hlasitě křičí obzvláště ti, kteří nemají pravdu / došli jim argumenty. Že je mnohem lepší mít srovnané argumenty a vysvětlovat, co tě vytočilo a s čím nesouhlasíš.
Další rada - uvědomit si, že dcera tě nejspíš vytáčí "schválně" - ne, že by si nějak užívala, že je matka vytočená, ale objevuje hranice psychologické manipulace a ty jsi vhodný pokusný králík. A jednak jí na to skáčeš, a za druhé jí "učíš", že takhle je to správně (manipulovat, vytáčet atd.). Ona za to nejspíš nemůže, dělá to podvědomě - ale ty jí hraješ do karet.

Co si s dcerou zajít někam na kafíčko a na neutrální půdě (tam je mnohem menší pravděpodobnost, že jedna nebo druhá budete chtít scénu), jí zkusit vysvětlit, že tě vytáčí a že tě mrzí, že křičíš, ale že potřebuješ aby se i ona začala chovat jako dospělý člověk a ne jako dítě. Plus můžeš předestřít věci, které považuješ za jádro konfliktu (jánevím - nepomáhá, neučí se, courá venku, držkuje...) a stanovit nějaká pravidla - plus jí dát nějaká privilegia - ale za tvých podmínek ("ano, můžeš chodit večer ven, ale v deset nula nula budeš doma" nebo "každý čvrtek umyješ společnou koupelnu" - nevím, co je u vás jádrem sporu, ani jak stará dcera je - puberťačce může být jedenáct i osmnáct - takže samozřejmě uprav na vaší věkovou kategorii)