do 27 jsem svoje neměla ráda vůbec - vůbec jsem si nevážila hezké postavy, přišla mi nedostatečná, všechno bych na sobě prostě změnila a cokoli mi kdo kde o mém vzhledu/postavě řekl, mě ranilo
začala jsem ho mít ráda, když jsem porodila a začala kojit dítě - žasla jsem, co dokázalo (ze dvou buněk stvořit skoro čtyřkilové dítě) a že je schopno syna i plně kojit, dodatečně jsem si uvědomila, že i otěhotnění na první nechráněný pokus je velké štěstí - od té doby na své tělo pohlížím jinak