Přidat odpověď
Děkuji všem za sdílené zážitky a podněty. Dceři je 14 a vytáčí mě její nezodpovědnost a jak má všechno na salámu. V pokoji to vypadá jakoby vybouchnul dynamit, když chci například, aby si našla tepláky, tak řekne, že neví, kde je má, tak tam jdu já a stačí mi na to 20 vteřin rozhrnout ve skříní bordel a najdu je tam. Když jsme v práci a ona je sama doma teď o prázdninách (má ještě staršího bratra, ale ten už je doma jen sporadicky) tak se pomalu ani nenají a co hůř skoro nepije, což je problém, protože jednak bere jedny léky a i doktorka jí říkala že by měla vypít 1,5 l denně. Pokud nepije, tak je samozřejmě unavená a bolí hlava. Nebo jede ke kamarádce a nevyhledá si autobus zpět a nechá si je ujet a pokaď my ji nezavoláme, tak nám ani odpoledne nezavolá, jak má v plánu dojet apod., protože jí to nenapadne. Takže já neustále musím myslet i za ni a neskutečně mě to unavuje. Někdy nám i lže v takových drobných věcech, jako třeba má jít ze psem a ona nejde a dá ho jenom na zahradu a tvrdí, že s ním byla apod. Když chodí do školy, tak si spousta věcí nepoznamená, přitom jsem jí koupila sešit, kde si má poznačit různé úkoly a písemky, kdy mají psát, protože je sklerotik a znám to, taky jsem sklerotik a ona si to stejně nepoznačí nebo si to vyryje fixem na ruku. No prostě je to takové stokrát nic umořilo osla na ten Křik je prevence toho, že bych ji jinak musela asi jednu fláknout. Ale přitom máme spolu i hezký vztah, často se nasmějeme, hodně si povídáme, někdy jedeme i samy dvě na dovolenou. Jenže já se bojím, že 10 hezkých zážitků vynuluje vždy ten jeden Křik a scéna.
Předchozí