Přidat odpověď
Nemyslím si, že křičí ten, kdo nemá pravdu a došly mu argumenty. Možná někdy. Ale člověk často křičí, když rozumná domluva s druhou stranou není. Ne, že by to pomohlo, ale uvolňuje to to napětí. Je to z té frustrace, kdy domluva prostě možná není. Když puberťák dělá opakovaně tu samou věc, která blbě dopadne. Když riskuje zdraví, například jízda bez helmy ve skateparku, kde předtím došlo k fatálnímu úrazu atd. A domluvy marné, nebudou se ztrapňovat před kamarády.
Těch věcí v pubertě jsou desítky. Někdo ji holt má klidnou, ale jiný naopak. Já třeba u holek jsem se tak nevytáčela, tam to šlo domluvit, ale syn to teda umí dokonale.
A takové ty rady sednout si a rozumně vysvětlit, haha. Někteří puberťáce mají období, kdy tohle nefunguje, nebudou poslouchat, nebudou se bavit, argumenty nepřijímají, vaše názory jsou zastaralé a vše si chtějí dělat po svém.
Fakt bych si nevyčítala, že jsem špatná matka, protože někdy ta komunikace prostě možná není.
Předchozí