1.
Čím jsou deti starší tím méně křičím. Takže vydrž.
2.
Nejsi robot. Člověk se občas rozčílí. Nevím proč bych neměla dát najevo své emoce. A deti to rozhodně zvladnou.
3.
Neřeš blbosti. Prober si, co je důležité a kvuli čemu má cenu se rozčilovat. To je dle mého zasadní bod. A pozor, pro nekoho je zásadní uklizeny hrnek a pro nekoho skola. Ale vsechno co si my predstavujeme ty deti prostě nezvládají. Nemají tu dospeláckou sebekázeň.
4.
Rikej si, že děláš maximum co TY umíš. Nejsi sousedka, nejsi maminka od vedle. Jsi Hatata.
5.
Nenech ze sebe dělat služku. Dětem v pokoji neuklízím, ale když nedají prádlo do koše a vali ho u postele či jinde, tak ho tam buď nechám až ho potřebují ( obcas se stane a já se bavim, neperu hned
) a dají sami do pradla nebo to vsechno po překročení meze naházím do pytle a dám k popelnici. Musí si pak potupně věci vyházet z pytle a roztřídit. Stalo se zatím 1x. Dávám tam pak vsechno co je na zemi s tím, že to už asi nepotrebují.
6.
Za nečistení zubů zabavuju mobil. To jinak nefunguje.
7.
Zkus presunout věci ohledně zdraví na lekařku. U nás to u jednoho funguje. U dalších nikoliv. Ale alespoň něco. Taková dospelacka rozmluva s lékařem je na medaile. 🙂
Spoustu věcí se nam tím vyresilo. Treba to pití a snídaně.
8.
Nech nest dítě nasledky svych činů. Klidně nechám jit dítě do lesa v žabkách. Ale nevracím se. Na nářek se obrním a počítám s ním.
9.
Jestli máš kamaradku s dokonalými detmi tak se s ní prestaň bavit o detech.
To je týrání sebe sama.