Přidat odpověď
apo-leno, nevím jak. Zatím to zvládám, ve smyslu přežívám, nehroutím se, dětem se snažím být oporou, vozím je už dva roky po terapiích a doktorech, chodím do práce, občas i uvařím a doma uklidím, nežijeme ve špíně. Ale ani ťuk navíc. Prostě nemám kde brát, není síla řešit nic dalšího a přitom bych vážně měla. A když o tom trochu víc přemýšlím, vím že jsem už dávno v háji, ale autopilot jede dál. Tak o tom raději nepřemýšlím. Že se to někde střádá je jasný. Plavání je fajn, hodina čistá hlava.
Předchozí