Peppo, chápu tě... občas to mám stejně. Pak něco udělám a říkám si, proč jsem to sakra tolik odkládala. Dneska už od jedné dělám milion maličkostí,různě sleduji TV, zprávy.. a místo toho bych si měla na 20 minut sednout a relaxovat.

Letos mám z nového roku obavy velké, starší dcera nastupuje na VŠ ( a nabrala si hodně), mladší na náročné gymnázium a já od včerejška pracuji v jiné škole - dojíždění, nový kolektiv, jiné složení dětí... Zatím jsem lehce v klidu, ale když jsem dneska položila na stůl hraničku učebnic a svazek klíčů, tak jsem přemýšlela, jestli jsem udělala správně. Ale v týdnu jsem si do (už) bývalé práce šla vyzvednout nějaké doklady a chování bývalé ředitelky mě přesvědčilo, že jsem udělala dobře. Nakoukla jsem do třídy, ve které jsme několik let učila a bylo mi smutno...